Když se neziskovka může nadechnout

Začátek roku v neziskovce není o velkých plánech. Je o tom, jak to celé znovu utáhnout. Rozpočet je napjatý, lidé unavení, nadšení se míchá s realitou. V mailu leží věci, které by se řešit měly, ale přednost dostávají ty „důležitější“. Pomoc lidem. Smysl. Mise.

A právě proto je dobré, když se někdo stará o to okolo.

Nový rok jako starý dům. Dům, ve kterém se pořád něco děje. Někdo potřebuje pomoct hned, někdo přijde s dobrým úmyslem, někdo potichu odejde. Někde teče kohoutek a jinde se svítí jen proto, že už se to nestihlo řešit.

Virtuální asistentka v neziskovce není manažer. Je to správce domu, který tiše obchází místnosti a kontroluje, jestli:

• papíry nejsou schované někde v mailu,

• lidé vědí, na koho se obrátit,

• a jestli se řeší drobnosti dřív, než z nich vznikne problém.

Dobrovolníci, zaměstnanci, dohody, smlouvy.Všichni přišli s dobrým úmyslem. Ale dobrý úmysl sám o sobě nestačí, když nikdo přesně neví, kdo má, co na starosti, od kdy do kdy spolupráce platí a komu vlastně patří poslední slovo. Když se v tom udělá jasno, lidé se ptají míň a zůstávají déle.Když ne, začnou se věci řešit po chodbách, v soukromých zprávách a nakonec se prostě přestanou řešit úplně. A někdo potichu zmizí.

Administrativa je v neziskovce takový černý Petr. Nikdo ji nechce držet, každý doufá, že to vezme někdo jiný. Maily, dokumenty, přehledy, podklady. Nejsou vidět, ale když chybí, stojí všechno ostatní. Virtuální asistence tu funguje jako lepidlo mezi smyslem a realitou. Díky ní se energie nevyčerpává na chaos, ale může jít tam, kde je opravdu potřeba.

A pak je tu komunikace navenek. Výzvy, pozvánky, jednoduché materiály. Ne proto, aby to bylo hezké. Ale aby bylo sdělení jasné, srozumitelné a důvěryhodné. Aby z toho bylo cítit, že za tím stojí konkrétní lidé. Podle toho si lidé udělají obrázek ještě dřív, než se s vámi potkají osobně.

Virtuální asistence pro neziskovky není o výkonu ani o tabulkách. Je o tom, že se nemusí všechno držet v hlavě. Že někdo pohlídá papíry, termíny a drobnosti, na které už večer nezbývá energie.

A taky o tom, že pomoc může přijít, aniž by bylo nutné řešit další stůl, židli, notebook nebo místo v kanceláři. Žádné pracovní místo, žádné zázemí navíc. Jen práce, která je hotová.

Aby nový rok nebyl jen další kapitola přežívání. Ale rok, kdy se dá dýchat. Kdy se lidé můžou soustředit na to, proč do toho šli. Pomáhat a mít jistotu, že mezitím někdo tiše hlídá, aby se ten starý dům nerozpadl.